Skalka za vraty jakoby najednou měla sečteny své dny.
Přestala mi zapadat do konceptu celého statku a její odstranění resp proměna
zahájila sérii drobných úprav celé zahrady. Vše zase začalo u jednoho velkého,
plochého kamene, se kterým jsem potkal při poslední realizaci...
Zůstává stále otázkou, zda se mé představy o podobě zahrady
slučují s představami ostatních příslušníků rodiny, návštěvníků či jiných
hostů. Někdy ano, jindy ne. Na druhou stranu, těžko bychom pak mohli tuto
zahradu něčím charakterizovat, pokud by její tvůrce nešel svou vlastní cestou
se subjektivním pohledem.
Když jsem potkal tento
kámen, věděl jsem, co k němu cítím. Věděl jsem také (výjimečně), kam ho
umístím. A měl jsem také přibližnou představu, jak chci celé aranžmá sestavit,
čím ho doplnit. Ač samotná proměna partie za novými vraty nebyla jednoduchá,
přinesla mi další posun.
A získal jsem také osamocené, solitérní, tolik potřebné
stání pro jedinou bonsaj. Může mít vztah k ročnímu období, k návštěvě,
která přijíždí nebo k sobě samé díky své vlastní podobě.
Aranžmá je doplněno dalšími šlapáky, jež tak těžko nacházím.
V blízkosti cukubai
se objevilo také místečko pro umístění zajímavé aranže jiného druhu (kusamono,
ikebana aj), hned vedle největšího kamene v zahradě.
Celá tato proměna je proměnou pro nás, obyvatele domu.
Nejkrásnější je při pohledu od vchodu do domu nebo ze schodiště v domě samotném,
skrz mřížoví velkého verandového okna.
