Hlavní menu
Home
Aktuálně
Bonsaje
Bonsai Sumiko
Doplňkové rostliny
Kaligrafie a sumie
Keramika
Pěstování
Suiseki
Techniky
Tvarování
Chrámy a zahrady
Zprávičky

Program na rok 2011 konečně na světě. Podrobnosti v horním menu.
 
Reklama
Advertisement
Advertisement
 
Svatyně Izumo Taiša
Napsal Čestmír Sosnovec   
Neděle, 28 únor 2010
 

izumo20.JPG Trochu neočekávaně jsme se díky špatnému počasí dostali do jednoho z poutních míst, o kterém každý Japonec říká, že by se sem měl alespoň jednou za život podívat. Šintoistická svatyně Izumo Taiša mě ohromila svým stářím, patinou mnoha míst a papírovými "přáníčky" pověšenými téměř všude.

Byl to jediný den, který nám během cesty po Japonsku v roce 2008 propršel. Nic příjemného, když vás v chladném listopadovém dni neustále skrápí kapky silného deště. Vše se ale dalo dobře přečkat, protože jsme se přesouvali mikrobusem, který nám poskytoval dobré útočiště k nabrání nových sil.

Svatyně vlastně ani nebyla zahrnuta v programu. Důvodem pro přejezd Honšú z východu na západ do města Macue byly zahrady Júšien a Adači. Vzhledem ke špatné přepovědi počasí jsem ale ještě večer hledal něco na doplnění programu. Až v rjókanu u Adači jsem zjistil, jak zajímavým místem svatyně je, a tak jsem ji zařadil do programu přístího dne.

Počasí opravdu splnilo předpovědi meteorologů a přinášelo jemný, ale hustý déšť celý den. Jakkoliv to bylo nepříjemné, právě v Izumo Taiša to přesně zapadalo do mé představy o starém šintoismu, který tolik uctívá přírodu. Lehký mlžný opar nad kopci pokrytýmí smíšeným lesem, prastaré kryptomerie s mohutnými kmeny plnými lišejníků a mechů, staré dřevěné stavby celé svatyně...

Atmosféra hustá jako mlha, která by se dala krájet (jak říká Rákosníček). A stále déšť, vlhko, mokro, dřevěné střechy pokryté kůrou cypřišů nacucané množstvím vody....
U jedné malé boční svatně stará babička s obličej plným vrásek, sama, spojena se svými bohy, prosíc v pláči o podílení se na vlastním trápení....

Škoda, že neumím lépe vyjádřit své intenzivní vzpomínky na toto poutní, pro Japonce posvátné, místo.

Jako obvykle, i v tomto příspěvku doplním několik faktických a mytologických údajů o svatyni.

Izumo bylo do 3. století opředeno mýty a legendami jako „Země osmihlavého draka" (bůh  větru Susanoo, „zlý bratr" bohyně slunce Amaterasu se zde usadil po svém vyhnání z nebeských plání, zabil zde již zmiňovaného draka, z jeho ohonu vydobyl meč  a osvobil princeznu Kušinadahime) . Proslavilo se především svatyní Izumo Taiša, jednou z nejstarších a nejuctívanějších v Japonsku. Svatyně je spojována s božstvem Ókuninuši no mikoto, které má vztah k zemědělství a medicíně, ale také manželství. I proto je tak oblíbená jako místo sňatků.  Jak už to u šintoistických svatyň bývá, ani Izumo Taiša nemá přístupné budovy ve svém areálu. Můžete pouze hledět skrz pláňky dřevěného plotu.

Svatyně byla mnohokrát přestavována, současná podoba Hlavní síně pochází z roku 1744, vedlejší budovy a oplocení z roku 1874, působí tudíž velmi starobyle (na rozdíl např od svatyně v Ise, která je pravidelně rekonstruována).

Hlavní slavnosti v Izumo Taiša probíhají v květnu (při nich se zde shromažďují všechna božstva kami, slavnost kamiarizuki) a říjnu (díkůvzdání za úrodu).  

Mimořádnou zajímavostí svatyně jeposvátné lano  - šimenawa z rýžové slámy.

Posvátné lano šimenawa visí před šintoistickými svatyněmi, vchodovými dveřmi a na jiných místech, která jsou považována za posvátná a obsahují odpovídající projev oddanosti. Šintoismus uvádí, že nic zlého nemůže překonat kouzelné linie lana šimenawa. Skládá se ze dvou spletených rýžových svazků, které jsou  navzájem  levotočivě spojeny, tzn  pozitivně. Konec konců příroda vděčí za svou existenci, právě pólům negativním a pozitivním . Při správném provedení by se tedy měl silnější konec ši nacházet na levé straně svatyně nebo boha, avšak v dnešní době se tato zásada stále méně dodržuje. Na laně visí v pravidelných vzdálenostech rýžová stébla, která byla původně vplétána do lana a visela směrem dolů. Klasy na laně původně ponechávané, se dnes odřezávají.

Mezi stébly se houpají bílé proužky papíru nebo látky, které se nazývají nigite nebo nusa. Podle mýtu symbolizují tyto malé proužky prsty císaře, které se rozprostírají okolo dobré úrody pro jeho zemi. Poté, co byla bohyně Amaterasu, pramáti císařské rodiny, vypovězena mocným princem Tajikarao z nebeské jeskyně, ve které se ukryla, protože urážela svého bratra prince Susanoo, umístil princ Futodama takovéto lano před vchod, aby zabránil návratu bohyně Slunce do jeskyně. Toto lano bylo pojmenováno „shirikume-na-nawe" („ne-návrat-lano"), zkráceně „shimenawa".  Stejně jako torii, která očišťuje srdce šintoisty, očišťuje  shimenawa místo nebo předmět, na kterém visí.

 

Použitá literatura:

1.      Boháčková, L.: Vějíř a meč, Panorama 1987

2.      Kolektiv autorů: Knaurs Kulturfuehrer in Farbe - Japan, Verlag Knaur, Muenchen 1989

3.      Kolektiv autorů: Svět Japonska, Knižní klub 1997

4.      Fahr-Becker, G.: Ryokan, zu Gast im traditionellen Japan, Könemann 2005

5.      Kolektiv autorů: Japonsko, společník cestovatele, Ikar Praha 2007

 

FOTOGRAFIE:

 


   

Komentáře uživatelů  
 

Průměrné hodnocení

 


Vložte svůj komentář
Jméno
E-mail
Titulek  
Komentář
 
Zbývající znaky: 600
   Upozornit na další komentáře
  Mathguard security question:
OHT         1TX      
H E    2      Q   TBH
S M   1P9     5      
E T    P      5   94T
J11           7      
   
   

0 komentářů



mXcomment 1.0.7 © 2007-2017 - visualclinic.fr
License Creative Commons - Some rights reserved
< Předch.   Další >
webdesign: POCÍTACOVÁ ŠKOLA - Mgr. Martin Groulík