Hlavní menu
Home
Aktuálně
Bonsaje
Bonsai Sumiko
Doplňkové rostliny
Kaligrafie a sumie
Keramika
Pěstování
Suiseki
Techniky
Tvarování
Chrámy a zahrady
Zprávičky

Program na rok 2011 konečně na světě. Podrobnosti v horním menu.
 
Reklama
Advertisement
Advertisement
 
Rjógin-an
Napsal Čestmír Sosnovec   
Neděle, 12 duben 2009
 

ryoginan-14.jpg Po kratší odmlce způsobené množstvím pracovních povinností, především přesazováním bonsají, se opět vracíme k našim aktualizacím. Neopustíme zatím ještě areál Tófukudži, přesto nahlédneme do další zahrady v sousedství. Její návštěvu jsme neplánovali, ani jsme netušili, že je přístupná jen jeden jediný týden v roce, právě ten, kdy jsme byli v Kjótu. Pokolikáté již jsme měli štěstí? Už si nevzpomínám, ale radost byla veliká. Veliká proto, že zahradu vybudoval můj „oblíbenec" Šigemori Mirei.

Rjógin-an, ačkoliv je součástí chrámového komplexu Tófukudži, je málo známý, dokonce i těm, kteří se zajímají o japonskou zahradu. Jedním z důvodů může být fakt, že kromě jediného týdnu v listopadu obvykle není otevřen. Dalším důvodem může být, že není v souladu s typickým  klišé. Rjógin-an hódžó teien je jednou z nejunikátnějších zahrad stylu karesansui, který se nachází v Japonsku, a jako takový může být něčím mimořádným pro pokročilejší znalce tohoto stylu.

Hlavní hala v Rjógin-an je jednou z nejstarších dochovaných staveb tohoto druhu v Japonsku a určitě skvělý příklad architektury hódžó. To také vysvětluje, proč byla budova vyhlášena Národním pokladem a v roce 1960 významně restaurována. Práce zabrala 2 roky, větší část budovy byla dobře zachována.  Prostory okolo chrámových budov nebyly v pořádku a nutně vyžadovaly opravu. Originální zahrada byla postavena kolem 1287, většina jejích částí však zmizela. Kněz Furuta Jošihiro požádal Š. Mireiho, aby chrámové zahrady restauroval a navrátil jim jejich původní krásu. Rjógin-an však byl chudý chrám a nemohl si dovolit realizovat  návrhy, které Š. Mirei navrhl, takže bylo třeba zajistit sponzora. Š. Mirei navštívil svého přítele Onoharu Tošio ve městě Nišinomija, pro kterého budoval zahradu o 25 let dříve. Pan Onohara 07.11. 1964 souhlasil s tím, že daruje 1.000.000 yenů na projekt (dnes 1.005.000 yen, € 11.375). Kněz Furuta byl za takový dar vděčný a ihned šel do domu pana Onohary, aby svou vděčnost vyjádřil osobně. Hned poté zahájil Š. Mirei tvorbu návrhu pro zahradu. Realizace zahrady byla zahájena 02.12. a dokončena 27.12.1964. Š. Mirei dohlížel na budování zahrady osobně. Kontraktorem byl pan Jukio Okamoto z Jamašina se skupinou 7 lidí.

Popis zahrady:

Mezi plány, které byly objeveny v  domě Š. Mireiho byl detailní nákres návrhu pro Rjógin-an vytvořený 22. 11., deset dní před začátkem stavby. Není úplně shodný s vlastní vybudovanou verzí, ale nabízí velmi dobrý přehled původního návrhu stejně jako celkového uspořádání. Když vstoupíme do chrámu, zahneme doleva, abychom se dostali k hódžó, v první části zahrady, která se objeví napravo je dvůr Východní zahrady. Zde uprostřed obytných prostor kněze a hódžó je malá zahrada s aranžmá z 9 kamenů v ploše červeného písku. Návrh vychází z legendy daimjó Kokušiho, který byl zanechán jako dítě v lese, kde ho hlídali dva silní psi, když byl napaden smečkou vlků. 16 tsubo (cubo - tady cca 52 m2) obdélníkového prostoru je pokryto červeným pískem z Kuramy, která se nachází severně od Kjóta. Delší kámen je umístěn ve středu prostoru, plochy, a představuje neklidné dítě ležící na zemi. Blízko dětské hlavy a nohou jsou bílý a černý kámen symbolizující psy, kteří ho chrání. K severu a jihu je pak vždy skupina tří kamenů reprezentující útočící vlky. Jeden z nich se zdá připravený zaútočit na psa (vlk 1), kdežto ten prostřední právě uniká před útokem psa (vlk 2). Toto speciální aranžmá je také poměrně živé a ukazuje scénu v plném pohybu. Je  to volná, přesto extravagantní a dokonce hravá kompozice. Bambusový plot na severní straně zahrady odkazuje na místo v horách, kde byl daimjó Kokuši  zanechán. Je to abstraktní malba a ukazuje horu bez stromů, zdůrazňuje smutné okolnosti této legendy.

Podél jižní strany budovy pokračuje rozsáhlý prázdný prostor pokrytý bílým pískem. Hlavní brána, která byla používána pouze pro slavnostní účely je umístěny uprostřed stěny, která směřuje na jih. Na její západní straně bambusový plot představující blesky oznamuje přicházejícímu návštěvníkovi další akci.

Když míjíme plot, tak přicházíme do západní zahrady, do výhledu se poprvé dostává vstávající drak. Tato část zahrady zpracovaná na významu chrámového jména Rjógin-an, Které by mohlo být doslova přeloženo jako „Poustevna křičícího draka". Kamenná zeď ohraničuje  70 cubo, tedy 231 m2, nově navršené zeminy, na západ od hódžó. Jihozápadní a severozápadní rohy této zahrady byly odříznuty trojúhelníkovitě a vyúsťují v zahradu, která je podobná ploché halmě, což je tradiční formální sukně pro muže.

Nová hliněná stěna probíhá od severu k jihu a poté na východ. Bambusové ploty uzavírají zahradu směrem k východu a rovněž k severu. Hlavním prvkem zahrady je drak vytvářející černé oblaky, když vystupuje z moře směrem k obloze. Bambusové ploty jsou dokonce navrženy jako ozvěna tohoto tématu. Plot oddělující jižní zahradu ukazuje abstraktní návrh blesku, o kterém jsme hovořili dříve, kdežto plot na severu představuje abstraktní hrom. Obdélníkové znaky naznačují, že vstávající drak je nejenom příčinou černých mraků, ale také vytváří hromový zvuk. Zde Š. Mirei vytváří jedinečný podpůrný efekt. Nakonec všechno okolo a kolem této části zahrady je abstrakce hlavního tématu, drak vystupující z moře a vytvářející černá oblaka, blesky a hrom.

Zde jako v mnoha jiných projektech použil Š. Mirei modrý kámen z Awa na kamenná aranžmá. Umístil dračí hlavu k jihovýchodu z centra zahrady a tělo se vine proti směru hodinových ručiček kolem. Je obklopeno mořem a pískem.  Drak konečně rozprostírá svůj ocas až k jihovýchodnímu koutu zahrady. Vyčnívající kameny jsou abstrakcí dračího hřbetu, který znázorňuje část jeho těla, jež by člověk viděl nad hladinou vody.  Š. Mirei zdůrazňuje zajímavý účinek takového aranžmá. Když se návštěvníci dívají na dračí hlavu od jihovýchodu hódžó a kráčí pak k severu, stále sledujíc dračí hlavu, tak se zdá, jakoby se zvíře pohybovalo v moři. Je to dost významné, jak pyšně zdůrazňuje brožůrka tohoto chrámu. Celá plocha této části zahrady je pokryta vzorem tmavých mraků a vše vytváří pouze dvě barvy písku. Š. Mirei zřejmě potřeboval nějaký nástroj, prostředek, aby zajistil, že se černý a šedý písek nebudou mísit, a tak mezi nimi použil opět betonových linií a naznačil tak hranici mezi dvěma barvami štěrku. Po dlouhém hledání byl černý písek nakonec nalezen ve Wakase, v prefektuře Fukudži, na severní hranici s prefekturou Kjóto. Bílý štěrk je běžně používaná širakawazuna z Kjóta. Tvary a materiály jasně zdůrazňují pojetí stávajícího draka. Kameny reprezentují zvířecí tělo, jsou tvrdé a plné hran. Linie mraků, na druhé straně, jsou měkké a zaoblené, zatímco hrom a blesky jsou ostré a špičaté. Všechny tyto detaily jsou hlavními odlišnostmi od tradičních zahrad karesansui.

 

 

Legenda o daimjó Kokušim

 

Rjógin-an byl původně domovem Museki Fumon Daimjó Kokušiho, který se narodil v Šinšú Hošina a později byl nalezen ve slavném chrámu Nanzendži. Následující legenda o jeho výchově je spojena s Rjógin-an, protože byla inspirací pro návrh  jeho zahrady. Mamince daimjó Kokušiho se jednoho rána zdálo o východu slunce na východě na vrcholu hory Fudži. Viděla ve snu sluneční paprsky a otěhotněla. Není divu, že daimjó Kokuši byl tak výjimečné dítě. Měl trojúhelníkovité oči, jejich zornice byly neobvykle blízko. Jeho uši byly popisovány jako složené obruče. Byl nevychovaný a když mu bylo 7 let, tak se maminka rozhodla, že ho svěří strýčkovi Jakuenovi, aby se o něj staral. V té obě byl strýček knězem v chrámu Šóendži v Ečigo Urahara-gun, dnes část prefektury Nijigata. Ani strýček však nebyl schopen dítě zvládnout, a tak ho poslal do Šinšu Aida v prefektuře Nagano. Právě tam se dítě nakazilo infekční chorobou a bylo zanecháno v horách. Jakuen si však dělal starosti a chtěl dítě vidět. Když se dostal do hor, spatřil černého a bílého psa, jak sedí vedle dítěte. Vše působilo tak, jako by ho strážili. Náhle se objevila smečka vlků a snažila se na dítě zaútočit, ale přítomní psi chránili daimjó Kokušiho a dokonce několik vlků zabili. Na druhý den se dokonce objevila ještě větší smečka vlků, ale psi opět většinu z nich zabili. Jakuen si uvědomil, že pokud dítě přežilo tyto události, musí jít o zvláštní lidskou bytost. Přivedl chlapce ke knězi Šakuenovi v Seradě, který tehdy daimjó Kokušiho vychoval a ten se stal jedním z jeho žáků. Poté ho kněz Hirakijama Seiiči v Tófukudži dokonce vyškolil na sanseie, což je třetí generace kněží ve slavném chrámu v Kjótu. Bylo to právě v místě, kde do ústraní odešel   císař Kamejama a stal se následovníkem daimjó Kokušiho. A byl to Kamejama, kdo nakonec postavil Rjógin-an jako domov daimjó Kokušiho. Avšak krátce poté, co se sem daimjó Kokuši přestěhoval, vážně onemocněl a byl to sám Kamejama, kdo se staral o svého kněze v Rjógin-an.  Podle legendy je to místo, kde 12. prosince 1291 daimjó Kokuši zemřel, když mu bylo 80 let.

 

Interpretace:

V Rjógin-an Š. Mirei použil různé barvy štěrku v chrámové zahradě karesansui poprvé, a tudíž vytvořil tři výrazně rozdílné plochy. Červenou plochu, bílou a červenou a bílou. Využil legendu o dětství kněze jako téma pro východní zahradu a převyprávěl příběh o daimjó Kokušim a původu  tohoto chrámu prostřednictvím aranžmá kamenů této zahrady. Známe-li příběh, pak legenda přináší zajímavé rozměry do prostoru zahrady a skutečně se zdá, jakoby psi a vlci spolu bojovali. Červená barva plochy zvýrazňuje celou scénu, její agresivitu a intenzitu násilí. Tato část zahrady by jistě působila mnohem klidněji, kdyby v ní byla použita světle šedá shirakawazuna. Ale díky červenému písku je výsledek dynamičtější. A co víc, také ovlivňuje zahradu současnou, protože barvou písku, kterou se Š. Mirei  rozhodl použít,  dokázal propojit kameny se skutečnými životními dramaty.

Jižní zahrada poté dovolí divákovi, aby se uklidnil a odpočinul si. Člověk odtud může vstoupit do hlavního pokoje hódžó a dívat se. Obrovská prázdná plocha bílého písku vpředu naznačuje jenom velkou plochu vody a vrhá návštěvníka do jeho vlastních myšlenek, protože se zrcadlí v jeho mysli.

Ve skutečnosti je to ale prázdnota, nicota mezi dvěma prostory plnými akce. Nejvypracovanější je však zahrada západní, přesto však v intencích. Š. Mirei ohraničil mraky tmavými betonovými liniemi a poté je naplnil štěrkem podobné barvy a vznikly tak dvě plochy s různými barvami. Výsledkem je jednobarevný obraz tvořený bílým a černým pískem nebo skutečně světlejší a tmavší šedý tón. Tato kompozice je obrazová, je to rozsáhlý obraz vytvořený pískem, drakem vyčnívajícím jako trojrozměrná kamenná socha. Navíc jde o obraz představící abstraktní scénu, spíše než přírodní krajinu, jak tomu často bývá. Š. Mirei ovšem použil nejenom plochu podstavy, nýbrž i ploty jako plátno. Je to skutečně unikátní nápad, využít ke zobrazení blesků a hromů právě těchto ploch a vyjádřit hlavní myšlenky zahrady. Je třeba očí malíře, abychom spatřili všechny její možnosti. Výsledkem je určitý druh oživené scény karesansui, a jako takové je jistě první svého druhu v historii tradičních japonských zahrad.

 

 

Použitá literatura:  

1.      Tschumi, Ch.: Mirei Shigemori - Rebel in the Garden. Modern japanese landscape 

architecture, Birkhaeuser 2007

 

FOTOGRAFIE:

 

   

Komentáře uživatelů  
 

Průměrné hodnocení

 

Zobraz 1 z 1 komentářů

poděkování

Napsal: DD () v 08-10-2011 19:41

poděkování

Napsal: DD v 08-10-2011 19:41

díky za tu krásu

 

» Nahlásit tento komentář adminovi

Zobraz 1 z 1 komentářů



Vložte svůj komentář
Jméno
E-mail
Titulek  
Komentář
 
Zbývající znaky: 600
   Upozornit na další komentáře
  Mathguard security question:
T46         Q48      
  4    R    T X   NXQ
  T   FOW   6 A      
  R    7    U M   OKS
  S         33M      
   
   



mXcomment 1.0.7 © 2007-2017 - visualclinic.fr
License Creative Commons - Some rights reserved
< Předch.   Další >
webdesign: POCÍTACOVÁ ŠKOLA - Mgr. Martin Groulík