Hlavní menu
Home
Aktuálně
Bonsaje
Bonsai Sumiko
Doplňkové rostliny
Kaligrafie a sumie
Keramika
Pěstování
Suiseki
Techniky
Tvarování
Chrámy a zahrady
Zprávičky

Program na rok 2011 konečně na světě. Podrobnosti v horním menu.
 
Reklama
Advertisement
Advertisement
 
Rikugien 2008
Napsal Čestmír Sosnovec   
Neděle, 18 leden 2009
 

rikugien09.jpg Ještě že Tokio má tolik zeleně v parcích a zahradách. Díky tomu jsme mohli trochu změnit prostředí a po velmi rušném dnu uklidnit duši. Přiznám se, že jsem nečekal tak krásnou zahradu s monumentálními borovicemi akamatsu, tolik podobnými naší lesní borovici. Atmosféra byla neobyčejná, začínalo se stmívat....

Borovice akamatsu je botanickým názvem borovice hustokvětá (Pinus densiflora). V zahradách se nevyskytuje tak často jako borovice drobnokvětá nebo Thunbegova (P. parviflora, P. thunbergii), ale má své velké kouzlo. Její červená borka ve vrchní části kmene a jemný obrost (dvoujehličnatá borovice) člověka skoro přesvědčí o tom, že pozoruje borovici lesní.
Vystoupili jsme z mikrobusu a v okamžiku se ocitli v areálu zahrady. Vlastně jsme jen prošli vstupní branou, zaplatili vstup a mohli se ponořit do další krásy. V dnešní době je zahrada od okolního rušného prostředí velkoměsta oddělena pouze vysokou zdí. Je to jakýsi ostrůvek klidu přímo ve středu mraveniště. Vnímal jsem to na každém kroku, protože vysoké budovy v jejím bezprostředním okolí připomínali jakási monstra, která se z výšky vysmívají posledním zbytkům starých časů. Ještě chvilku a "zchlamstnem" i vás.
S nutnou dávkou fantazie se může každý pokusit ponořit se do doby konce 17. století. Představovat si, jak asi město vypadalo, co nově vznikající zahradu obklopovalo, nebo spíše co obklopovala zahrada. O tuto představu jsem se snažil, ale moc mi to nešlo, to se přiznávám.
Snad jen v některých okamžicích. Když jsem obcházel staleté, nádherně udržované solitérní stromy nebo když se otevřel některý z výhledů na scenérii s jezerem.

Informace všech tištěných průvodců jsou hodně podobné.

Práce na zahradě Rikugien zahájil hlavní komoří pátého šóguna, Janagisawa Jošijasu, v roce 1695. Budování trvalo celých 7 let. Janagisawa sice měl pověst (zaslouženou) zhýralce, ale dokázal vytvořit jednu z nejúchvatnějších zahrad určených k procházení v Edu. V období Meidži dohlížel na její renovaci Iwasaki Jataró, zakladatel firmy Micubiši.
Zahrada zahrnuje 88 miniatur krajin ze slavných waka (31 slabičná báseň), a tak se její podoba mění každých několik roků. Blízko vchodu uvidíte převislou sakuru, kterou lze obdivovat po celý rok. Nesčetné chodníky a lavičky umožňují kochat se výhledy. Z ptactva zde spatříte pěnice a hrdličky (citace z průvodce: Japonsko, společník cestovatele - Ikar).

Úsměv na tváři nám vyvolalo setkání e starým japonským zahradníkem pracujícím na údržbě stromů. Po zjištění, že přijíždíme z Čech reagoval jako většina starých Japonců:"ÁÁáá, Cáslavská, shite imasu yo!" (A, Čáslavská, znám, znám).
To už jsme ale museli spěchat k východu, zahrada se zavírá...

Použitá literatura: Japonsko, společník cestovatele, Euromedia Group, k.s. - Ikar, Praha 2007 )

FOTOGALERIE:

 


   

Komentáře uživatelů  
 

Průměrné hodnocení

 


Vložte svůj komentář
Jméno
E-mail
Titulek  
Komentář
 
Zbývající znaky: 600
   Upozornit na další komentáře
  Mathguard security question:
W91         AD3      
6      T    Q     M69
X86   WJT   K4T      
I F    W      E   6KJ
CYP         GTP      
   
   

0 komentářů



mXcomment 1.0.7 © 2007-2017 - visualclinic.fr
License Creative Commons - Some rights reserved
< Předch.   Další >
webdesign: POCÍTACOVÁ ŠKOLA - Mgr. Martin Groulík