|
Popis: japonská zahrada
Prefektura: Kagawa
Město: Takamatsu
Itinerář: libovolně do města Takamatsu na ostrově Šikoku, z nádraží cca 2 km pěšky nebo taxi či bus
Vstup: 450 yenů
Hodnocení: ****
V průběhu
své tříměsíční cesty do Japonska na podzim roku 2005 jsem si vyčlenil
týden na návštěvy méně i více známých zahrad a parků. Poutavých sedm
dní jsem zahájil na ostrově Šikoku, kde jsem právě dokončil kratší stáž
u bonsajového mistra v Nijihamě a tak bylo nasnadě, že nejprve pojedu
do blízkého pobřežního města Takamacu, kde se nachází park Ricurin.
Po příjezdu na
nádraží jsem se podle získaného plánu města vydal přímo do zahrady,
která leží asi 2 km od centra. Tento úsek jsem využil ke krátké
procházce, protože vládlo krásné podzimní počasí. Cestou jsem si
„přehrával“ fotografie parku známé z mnoha průvodců a publikací o
Japonsku a těšil se, že je konečně uvidím „živě“.
Po vstupu do
parku a odložení nepotřebné bagáže jsem se vydal na prohlídku parku.
Ten leží přímo ve městě a na západní straně přirozeně přechází
v přilehlou krajinu, čímž díky optickému klamu získává na velikosti,
jež je i tak značná. Park se rozkládá na ploše více než 75 hektarů.
Vyplatí se rezervovat si na prohlídku parku alespoň půl dne, protože
jak Severní, tak Jižní zahrada nabízí mnoho námětů pro fotografování a
detailní studium.
Základy parku
byly položeny Takatoši Ikomou v 17. století, v období Edo, a jeho
budování trvalo přes 100 let. Z množství materiálu zahradníci
vybudovaly 13 umělých pahorků a mezi nimi vytvořili 6 jezer. Park
Ricurin je vlastně „zahradou proměn“, tzn. že se pozorovateli při
procházení v něm otevírají nejrůznější výhledy na jeho jednotlivé
části. Právě k procházkám park sloužil svým majitelům, rodině Ikomo a
posléze šlechtickému rodu Macudaira.
V rozlehlé
zahradě jsem obdivoval mnoho nádherných detailů. Bambusovými plůtky
lemované chodníky, červené odstíny javorů, zelené barvy mechů pod
stromy, borovice (P. thunbergii a P. densiflora) střihané více než 200
let, skvělé kamenné scenérie s nádhernou patinou. Nakonec jsem usedl do
čajovny nad hladinu jezera a osvěžil se lahodným čajem.
Park
se mi velice líbil a příjemně zahájil týden zajímavých exkurzí
v zahradách, které člověk nemá možnost vidět často. Netušil jsem, že
následných sedm dnů bude gradovat až v závěru a tak mimořádně. O tom
zase příště.
Fotografie:
Jeden z ostrůvků zahrady s borovicemi (Pinus parviflora a thunbergii), kameny a lampou |
Druhý proslavený snímek zahrady. Prastará borovice drobnokvětá před čajovnou je nejvýznamnějším prvkem zahrady |
Křivky kmene prastaré borovice kontrastují s pravými úhly konstrukce čajovny |
Přechod zahrady v přirozeně rostoucí les vzbuzuje dojem rozlehlosti zahrady |
Kontrast přímých liniích budovy s volnými tvary parku a krajiny |
Vodní hladina, jeden ze stěžejních prvků japonských zahrad, okouzlí každého návštěvníka zahrady |
Podzimní barvy javorů začínají kouzlit |
|
