Hlavní menu
Home
Aktuálně
Bonsaje
Bonsai Sumiko
Doplňkové rostliny
Kaligrafie a sumie
Keramika
Pěstování
Suiseki
Techniky
Tvarování
Chrámy a zahrady
Zprávičky

Program na rok 2011 konečně na světě. Podrobnosti v horním menu.
 
Reklama
Advertisement
Advertisement
 
Adachi muzeum
Napsal Čestmír Sosnovec   
Neděle, 22 duben 2007
 

Sbírám síly z posledních rezerv, jaro patří k nejkrásnějším, ale zároveň k nejnáročnějším obdobím roku. Přesazování, úklid zahrady a díky mimořádně teplému počasí již také její údržba člověka zaměstají více, než by se mohlo zdát.
Naštěstí výborně probíhají víkendové semináře a tak člověk získá energii do další práce. Těší nás jednak váš rostoucí zájem a především stále se zlepšující kvalita vaší práce s rostlinným materiálem. Omlouvám se všem, kteří čekají na fotoreportáže ze seminářů, ale není to opravdu v mých silách. Mohu jenom znovu zopakovat, že kvalita vaší i naší práce stoupá a tomu odpovídá i rostoucí zájem.

Pro pravidelné čtenáře našich www přináším v tomto příspěvku opravdovou perlu mezi zahradami Japonska, Adachi muzeum. Ponechal jsem zéměrně stejný text jako v časopise ČBA, protože bych se musel opakovat jinými slovy. Vychutnejte si fotografie opravdu mimořádné zahrady.

V posledním čísle časopisu jsme přicestovali na západní pobřeží Japonska za zahradou Júšien a na této straně souostroví zůstaneme i v dnešním článku.

Název Adači muzeum sice jasně naznačují, že by se mělo jednat o zahradu, nicméně je tomu tak. Slovo muzeum v názvu tohoto komplexu naznačuje, že kromě zahrady na návštěvníky čeká možnost prohlédnout si staré svitkové obrazy, keramiku, náčiní pro čajový obřad a další zajímavé věci. Hlavním magnetem však přesto zůstává samotná zahrada a nutno říci, že naprosto právem.

Když Zenko Adači, zakladatel a hlavní sponzor úchvatného areálu v roce 1970 zahájil jeho budování, jen málokdo asi tušil, o jak velkolepý projekt se jedná. Tuto úvahu podporoval i fakt, že zahradu musíte hledat takříkajíc“mimo civilizaci“, v malé vesničce přibližně 25 minut autobusem od městečka Jasugi.

Neobvykle vysoké vstupné jakoby předznamenávalo, že návštěvníka očekává něco mimořádného. Jistě ne náhodou míjíme hned za vchodem vývěsní štít, ze kterého se dozvídáme, že tato zahrada byla v roce 2004 i 2005 vyhlášena nejkrásnější zahradou Japonska.

Zdá se mi, že slovo mimořádnost je ještě poměrně komorním vyjádřením toho, co můžeme vidět. Překrásné výhledy do zahrady ihned po vstupu do chodeb muzea člověku bez přehánění vyrazí dech. Jen výjimečně se ocitnete v exteriéru, tedy přímo v zahradě. 90% prohlídky strávíte v útrobách prosklených budov. Ohromná okna, připomínající spíše výlohy velkých obchodů, tvoří jakýsi objektiv, kterým se návštěvník dívá. Zahrada má být jako obraz v rámu, dozvídám se z elegantně vyhlížející vstupenky.

Procházíte do další části zahrady a otevírá se pohled na jezero s barevnými kapry, které je lemováno bezpočtem úžasným kamenů různé velikosti i tvaru. Kameny byly přivezeny z nedaleké řeky Kosokabe a vyniknou o to více, že jsou obsypány jemným hnědožlutým štěrkem a zapojují se s léta střihanými azalkami. Krásná zeleň azalek je na jaře přerušena obdobím jejich kvetení, na podzim nejrůznějšími barvami podzimu okolní přírody a v zimě občasným sněhem. Právě spojením zahrady s okolní přírodou vzniká jeden z nejvýraznějších klamů, dojem nekonečnosti. Koncept zahrady navržený Kinsaku Nakanem záměrně okolních pahorků využívá a nechává její plochu, celkem 3.900 m2 , vyniknout jako několikanásobně větší. Styl tsukijama-rinsen, do kterého je zahrada řazena, je překládán jako štěrk v suché krajinářské zahradě. Jinými slovy, zahradě dominuje štěrk a prvky suché zahrady.

Pokud se již zahradou cítíte unaveni, vrátíte se kousek zpátky a odbočíte do čajové chýše, kde jste očekáváni jako vzácní hosté a kde se vám dostane příjemné obsluhy a lahodného čaje. Cestou budete míjet nekonečné množství červených japonských borovic - akamacu (Pinus densiflora), kterých je po zahradě rozeseto více než 800 a byly dovezeny z blízkého poloostrova Noto. Můžete se ale také vrátit do muzea a obdivovat nejrůznější staré umělecké předměty. Ať tak či tak, stejně se znovu ocitnete v chodbách s výhledy na zahradu a nebudete věřit vlastním očím, budete přemýšlet, zda to,co vidíte je realita nebo sen. Je to sen, ze kterého se probudíte a zjistíte, že se stal realitou. Poprávu si ji budete chtít vychutnat všemi doušky.

Zahrada je jako svitkový obraz, čím více ho rozbalíte, tím více spatříte.

Krásná myšlenka, vybudovat zahradu v místě svého rodiště, se panu Adačimu určitě podařila uskutečnit. Jediné, co asi v každém vzbudí pocit lítosti, je skutečnost, že se i přes svůj neobyčejně vysoký věk nedožil jejího úplného dokončení. Zemřel v roce 1990 ve věku 92 let.

 

Fotografie:

zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
   

Komentáře uživatelů  
 

Průměrné hodnocení

 


Vložte svůj komentář
Jméno
E-mail
Titulek  
Komentář
 
Zbývající znaky: 600
   Upozornit na další komentáře
  Mathguard security question:
TF5         394      
X Y    Q    C     TRQ
W 1   3IU   5TL      
G 3    K      R   29F
MS9         K4T      
   
   

0 komentářů



mXcomment 1.0.7 © 2007-2017 - visualclinic.fr
License Creative Commons - Some rights reserved
< Předch.   Další >
webdesign: POCÍTACOVÁ ŠKOLA - Mgr. Martin Groulík