Než jsem se pustil do tvarování, hodně jsem zvažoval všechny možné
aspekty hovořící pro tu či onu variantu tvarování. Dospěl jsem ke dvěma
možnostem, přičemž obě se shodovaly ve dvou bodech - ještě výraznější
napřímení kmene a odstřižení velkých (a také příliš dlouhých) větví.
Jak
už to u vlastního materiálu bývá, jeho každodenní prohlížení nebo pouze
zalévání či míjení znamená, že se člověku strom vryje do paměti pod
určitým úhlem, v určité poloze a to ho poté limituje, neustále vrací k
navyklému pohledu. Názor jiného člověka, který rostlinu nezná nebo
pouze z obrázků či fotek jakoby pak otevřel majiteli oči a přivedl na
jiné varianty tavrování. Znáte jistě situaci, kdy se jasněji a rychleji
rozhodujete u cizího stromu, víte hned, jak ho tvarovat, na rozdíl od
vlastního.
V případě tohoto jalovce to nicméně bylo trochu jinak a
má hrubá představa se shodovala s názory jiných pěstitelů. I přesto
jsem si ale obě varianty, s korunou vlevo i vpravo nakreslil a zvažoval
různá pro a proti. Podle citu jsem se nakonec rozhodl pro variantu s
korunou vlevo. Podle citu proto, že obě varianty byly reálné a co do
náročnosti i průběhu tvarování velmi podobné.
Přibližně dvě třetiny
zeleného obrostu "padly". Opracoval jsem nové džiny i partie šari, což
zabralo notnou dávku času. Nepříjemné drátování ztěžovaly různě se
křížící dlouhé větve. Jejich rozdrátování ovšem s sebou přineslo
možnost vytvořil mnoho drobnějších pater, která sice nejsou hustá, ale
to by se mělo v průběhu letošní sezóny změnit. Několikrát jsem použil
upínací dráty (silné větve) a při ohýbání jsem musel dávat velký pozor,
neboť větve jalovce byl o poznání křehčí než větve jalovce čínského.
Často se ozýval ten nepříjemný zvuk naprasknutí větve, ale protože jsem
vždy ohýbal vlastními dlaněmi, byl strom jakoby bandážován jejich
plochou. Sám jsem tak trochu v očekávání, zda vše dopadne dobře a žádná
z důležitých větví nazaschne.
Na jalovci bude ještě mnoho
práce. Pominu-li přesazení, které mám v plánu až na podzim nebo příští
jaro, pak půjde především o propracování mrtvých partií, především ve
středu kmene a zejména pak v jeho vrcholu, kde je sice tato partie
krásná, ale hodně plochá a široká. Zjemnění těchto partií stromu myslím
přinese ještě výraznější eleganci a dramatičnost.
Propracování
zelených partií patří automaticky k vývoji každého stromu. Ve vrcholové
partii koruny jsem musel přistoupit k jinak mnou málo používanému
triku, kdy se větve různě využívají a k dotvoření chybějících partií,
takže se různě kříží, stáčí, obtáčí, prostě nevytváří přirozenou linii.
I zde je však otázkou, co je přirozené. Na každý pád mám ve špici
několik drobných výhonů, které by měly výrazněji růst a po 1-2 roce by
mohly tento "problém" vyřešit.
Najít materiál této kvality se
člověku nepoštěstí každý rok a tvarovat ho tím méně. Byly to pro mne
krásné, ale náročné dny, když jsem pracoval s tímto jalovcem. Budu
věřit, že vše půjde v budoucnosti tak, aby strom dobře prospíval a mohl
potěšit i vás při některé z výstav.
