|
Poněkud zvláštní označení dalšího příspěvku souvisí s historií
tohoto stromu. V roce 1989 jsem borovici ve velkém spěchu vykopal v
jednom lomu. Spěch byl na místě, protože lom byl aktivně těžen, ale
hlavně pečlivě střežen velkým vlčákem, se kterým jsem se nechtěl
setkat. Borovici nezbývalo mnoho času, neboť se nacházela v místě
budoucího rozšíření těžby, a tak by brzo padla za oběť bagrům.
Několik
let rostla v kontejneru, který je viditelný na nejstarší fotce. Druhý
kmen, ze kterého zbyl pouze pahýl, neměl vůbec zajímavý tvar ani dobré
zavětvení.
V roce 2003 jsem borovici vzal s sebou na
workshop s Piusem Notterem, proto ten název článku. Při tvarování padla
další velké větev horního kmenu. Řešení myslím správné, protože spodní
větev byla příliš dlouhá a rovná. I tak však nebyl výsledek příliš
uspokojivý a strom hodně plochý.
Následující roky strom upadl
v zampomnění, nějaký čas rostl v misce, pak zase v poli, což bylo spíše
k užitku. Strom zesílil, zahoustl a v roce 2005 jsem si ho zase jakoby
všiml. Rozhodl jsem se ho přesadit do nové polohy, více napřímit a
přiblížit literátksému stylu. Po přesazení borovice rostla výborně a já
se začal těšit na podzim, na tvarování, tentokrát vlastní rukou.
K
tomu došlo letos, tedy v listopadu 2007. Tvarování nebylo snadné z
mnoha důvodů. Asi největší komplikací byla poloha větví a také jejich
tloušťka, nejsilnější větve se nacházely v nejvyšších partiích koruny.
Důležité ovšem bylo, že nová linie, která mne zaujala, byla velice
pěkná a dynamická. Na fotografiích je to jen těžko viditelné.
Rozhodl
jsem se zachovat dolní větev vlevo, která stromu dává jeho zvláštnost.
Kromě několika vystřižených větví jsem ještě trochu váhal s větví v
horní partii koruny (nyní vlevo vzadu dole), která je v podstatě
nejsilnější na stromě. Je ale hodně důležitá pro hloubku koruny a zatím
zůstává součástí stromu. Obě větve v levé polovině koruny bylo nutné
poměrně hodně vylomit, abych je mohl ohnout dolů, a tak budu sám
očekávat jaro, zda tyto zákroky neovlivní životnost větví.
Vrchol
koruny je prozatím trochu vysoký, chci ale raději počkat na reakci
stromu a posléze ve tvarování pokračovat. Přiznávám ale, že jsem z
práce měl velmi příjemný pocit, protože nová linie kmene dala stromu
úplně jiný rozměr než měl doposud. Znovu se potvrzuje, že dlouholetá
trpělivá a postupná práce má svůj význam. Celé tvarování také doplňuje
předchozí článek o jalovci, kde se jedná o totožný postup.
Fotografie:
|
|
|
