|
Připravili jsme obětiny pro boha výpalu a pec společně zapálili. Po
první fázi zahřívání pece, kdy se výpal jakoby rozjíždí jsme topili
jenom slabě, aby prudké oteplení v peci nezpůsobilo problémy. Po zhruba
50 minutách už měl oheň správné parametry a teplota v peci začala
stoupat.
Jak se pec zahřívala a pomalu se začalo stmívat,
začal mít výpal největší kouzlo, protože červenooranžová barva ohně
pronikala stěnami a byla viditelná. Čím větší tma byla, tím
intenzivnější pocity tepla, žáru, údivu, pokory se v člověku
probouzely. Výpal trochu narušila bouřka, ale díky tomu, že nás její
jádro minulo, jsme ho nemuseli přerušit, pouze jsme trochu zmokli.
Až
do 3 hodin do rána pak výpal pokračoval, teplota vyšplhala přes 1300 C.
Vypal trval cca 12 hodin, poté se přestalo přikládat a pec se nechala
zchladnout. V neděli po 15 hodině pak nastal všemi očekávaný okamžik
otevírání pece. Každý byl zvědav, zda jeho glazura vyšla tak, jak si
představoval, zda miska nepraskla apod. Vyndavání pece Petr Novák
spojil s popisem výsledku, rozborem správných a nesprávných postupů při
glazování.
V neděli ráno navíc v 10 hodin pokračoval program
přednáškou Milana Kliky o bonsajových miskách, odpoledne mluvil Čestmír
Sosnovec o japonských keramických centrech a povídání doplnil
diapozitivy. Paralelně s přednáškami probíhal také keramický trh, na
který byl vstup zdarma a každý z návštěvníků si mohl zakoupit zboží,
které ho oslovilo.
Celý víkend byl nesmírně intenzivní a
náročný, zároveň zajímavý a plný nových zkušeností. Pec zatím zůstává u
nás a tak není vyloučeno, že se za rok sejdeme znovu. Do té doby hodně
keramických úspěchů.
Fotografie:
|
|
|
