Hlavní menu
Home
Aktuálně
Bonsaje
Bonsai Sumiko
Doplňkové rostliny
Kaligrafie a sumie
Keramika
Pěstování
Suiseki
Techniky
Tvarování
Chrámy a zahrady
Zprávičky

Program na rok 2011 konečně na světě. Podrobnosti v horním menu.
 
Reklama
Advertisement
Advertisement
 
Keramika raku I.
Napsal Čestmír Sosnovec   
Pondělí, 31 březen 2008
 

RAKU rodeo s Paulem Soldnerem
Autorka: Miroslava Randová

Sdílená radost je dvojnásobná radost. Pojďte se se mnou vydat na inspirativní cestu za umělcem, který ovlivnil vývoj keramiky posledních 50ti let. Paul Soldner, dnes již 83-letý umělec, inovátor, zakladatel takzvaného amerického stylu RAKU a v neposlední řadě učitel, je cílem naší cesty.
Sympozium je pořádáno Fort Hays Univerzitou. Charisma, energie a uvolněnost s jakou Paul Soldner přistupuje ke každému úkonu brzy navodí otevřenou, přátelskou a kreativní náladu. Paul Soldnerův přistup ke keramice je otevřen jakémukoliv experimentu, a nejedna jeho odpověď na otázku zní: „Try it and you’ll see” (Zkus to a uvidíš). Paul Soldner věří, že omyl je lepší než z nouze ctnost. „Serendipity” (talent vytvářet toužené, ale nežádané díky objevu omylem) ho ostatně provází celý jeho život.
Paul Soldnerova životní cesta nevedla ke keramice přímo. Teprve ve věku třiceti let začíná nabírat jasný směr. Studium pod dynamickým Peterem Voulkosem mělo na Soldnera obrovský vliv nejen díky svobodě, které se mu ke studiu dostává, ale také pro nedostatek kvalitního, vybavení na Otis Art institutu v padesátých letech, jež přimělo Soldnera navrhovat, vyvíjet a kompletovat vybavení nové. Počínaje vylepšeným hrnčířským kruhem, přes vynález nového typu mixéru hlíny a konče stavbou svého vlastního domu. Kreativita, zvědavost, trpělivost a ten tajemný talent vytvářet toužené jsou, a vždycky byly, vlastnosti činící ze života Paula Soldnera umění.
Sledováním a posléze i účastí na kompletaci jeho díla se mi dostává porozumění tohoto fenoménu, který je v případě Paula Soldnera podpořen obrovskými znalostmi a zkušenostmi, o které se rád podělí. Jeho učitel a dlouholetý přítel Peter Voulkos mu jednou řekl: „Nemůžeš se bát, že tě někdo bude kopírovat nebo ti ukradne tvoje tajemství, protože ty musíš být před nimi... Než je naučíš svůj úspěch a dáš jim recepty, už musíš produkovat nové práce.“ Na sympoziu Paula Soldnera se bylo hodně co učit a nešlo pouze jen o recepty a rady. Šlo především o znovu nalezenou odvahu být sám sebou, tvořit bez hranic, zkoušet nevyzkoušené, prostě se jen tak nechat volně unášet proudem kreativity.

Americky styl RAKU
Raku je pro všechny, kteří mají rádi mystiku ohně. Pohled na kusy rozžhavené na teplotu 1 015°C je fascinující a adrenalin, který se vytvoří při přesouvání těchto kusů do redukčních materiálů (listí, noviny, piliny), zanechá v člověku ještě dlouho potom obrovské tvořivé nadšení. Každý kus je hříčka přírody. Při procesu raku se oddáváme mocné síle ohně, vzduchu a vody. Tyto živly jsou onou pomyslnou rukou, která nám ke konci procesu pomáhá dotvořit jedinečné a neopakovatelné dílo.

Historie „amerického” RAKU
První, kdo upozornil západní svět na RAKU, byl Bernard Leach, malíř bez jakýchkoliv zkušeností s keramikou. Po čas jeho pobytu v Japonsku (1911) navštívil Raku oslavu a jako mnozí byl tak představen technice pálení raku. Stal se svědkem procesu dekorace přežehnutých kusů podivnými barvami a posléze namáčení těchto kusů do velice husté glazury. Tato zkušenost ho motivovala ke studiu keramiky.
Warren Gilbertson byl pravděpodobně první keramik, který představil techniku pálení raku Spojeným státům americkým přímo. Gilbertson žil a pracoval v Japonsku v období 1938-1940 a po svém návratu uspořádal v Art Institute of Chicago výstavu svých děl. Mnozí se domnívají, že některé kusy pálené raku technikou byly již součástí této výstavy. V roce 1942 prezentoval Gilbertson práci na téma raku Americké keramické společnosti na její výroční výstavě.
To, že proces raku pálení zaznamenal vývoj a změny byla pravděpodobně vina nedostatku informací. Hal Riegger, jeden z prvních průkopníků nového RAKU, k tomu v červnu 2000 řekl: „Kde jsem přišel na myšlenku redukce glazur po pálení si opravdu nepamatuji. Kromě informací získaných od Leache a Gilbertsonových prací byl mým jediným zdrojem informací katalog čajových misek raku od Kaz Harai, studenta Kalifornské školy umění v Oaklandu. Musel jsem si dostupné informace špatně vysvětlit, to je jediné vysvětlení, které mne napadá.“
Pravděpodobně nejvíce zodpovědný za popularitu raku pálení v USA je však keramik Paul Soldner. Začal experimentovat s raku na základě informací z Leachovy knihy A potter’s book a knihy Book of tee okolo roku 1960. Vzhledem k tomu, že byl z práce znuděný a současně nespokojený se vzhledem barev na jeho kusech, „zahodil” spontánně jeden žhavý kus do listí a zrodil se objev zakuřování keramiky po pálení. V době těchto experimentů Soldner netušil, že japonský způsob raku je odlišný.

Rozděluje se na dva druhy: červená keramika a černá keramika.
Červená keramika japonského stylu raku je nízkopálená keramika, po vyjmutí z pece volně chlazená na vzduchu. Červená barva je získána pomocí Orche engoby, olovnatými glazurami a pálením v peci na dřevěné uhlí. Černá keramika je stejně jako naše kamenina pálena na vysokou teplotu, po vyndání z pece je chlazena pomalu. Barvy jsou docíleny speciálními glazurami s vysokým obsahem oxidu železa, mědi a manganu. Soldner, Riegger, později pak Griffith a následovníci vytvořili novou kreativní půdu. Když Soldner na počátku sedmdesátých let navštívil Japonsko, začalo být i jemu jasné, že proces zakuřování kusů po pálení, přesunování z pece rovnou do vody, „halo efect“ vznikající okolo dekorace, není tradiční japonské raku. Japonští mistři mu řekli, že tento proces je zcela nový a jen jeho. Raku se zcela jistě stále vyvíjí.

Pec
Pec, kterou chceme úspěšně použít k tomuto pálení, by měla splňovat dvě hlavní podmínky. Měla by dosáhnout teploty nejméně 1 015° C (zadaná teplota se liší na základě použitých glazur nebo jiné dekorace) a měla by umožňovat rychlé a bezpečné vyjmuti žhavých kusů.

Pálení
Je nezbytně nutné, aby glazury nanesené na přežehnutý střep dostatečně vyschly. Obvykle se kusy dávají na pec v průběhu jejího pálení, aby se přebytečná voda odpařila a kusy se tak předehřály. Čas k dosažení teploty záleží individuálně na každé peci. Otvorem v peci je třeba sledovat stav glazur. V momentě, kdy se glazury vyhladí a povrch je lesklý, jsou glazury připravené natolik, aby bylo možno pec otevřít.
Po otevření pece následuje několik možností dalších postupů a experimentům je v této fázi cesta otevřena.
Glazury určené k zakuřování je nutno co nejrychleji přenést do redukční komory (plechový kýbl s víkem) naplněné hořlavým materiálem (noviny, listí, piliny, tráva, slupky, atd.). Po vzplanutí ohně je nutné komoru zavřít. V mnoha případech se doporučuje redukční komoru po nějaké době zase otevřít, nechat oheň znovu vzplát (zreoxidovat) a zase zavřít. Glazury určené k popraskání a k zakuřování prasklin je vhodné po vyndání z pece nastříkat vodou a teprve posléze pomalu přenést do redukční komory. Kusy s nanesenou bílou engobou a ozdobené dekorací (50g oxidu železa, 50g oxidu mědi) je nutné přenést do redukční komory a po vzplanutí ohně ji zavřít a nějakou dobu počkat. Znovu redukční komoru otevřít a uvidíme-li vznikající „halo efect“, což je v podstatě bílá aura okolo dekorace, je nutné kus co nejrychleji přesunout do vody a tím proces zastavit. Kusy, na které byla nanesena bílá terrasigillata - vyleštěná po vyjmuti z pece - odstavíme stranou a pomalu na ně přikládáme vlasy z koňské oháňky, které po shořeni vytvoří černou vlasovou dekoraci. Kusy je nutno po zchladnuti pečlivě očistit a dost často je i vhodné vzhled prezervovat pomoci tekutého vosku nebo oleje na ošetření dřeva.
Na závěr bych chtěla citovat slova pana Soldnera, která pronesl na Mezinárodním keramickém sympoziu v roce 1990: „Raku keramika nabízí západní kultuře vstup do nového konceptu krásy. Již dlouho jsme obdivovali vybalancovanou symetrii, neposkvrněné povrchy a přísnost kontroly jako příklady dokonalého řemeslnictví. Raku v kontrastu vyzdvihuje asymetrii, krásu omylu a spontánnosti. Vyzdvihuje cenu a porozumění pro organickou přirozenost, nepodmaněnou a nekontrolovanou. V zájmu raku si člověk musí osvojit element překvapení. Nesmí se bát ztráty toho, co bylo jednou naplánované, a musí ho hnát touha růst s každým objevem neznámého. V zájmu raku nic nevyžaduj, nic neočekávej, neplánuj, buď si jistý změnou. Nauč se přijmout jiná řešení a preferuj hru intuice. Raku může nabídnout hlubší porozumění kvalit keramiky, které jsou více tajemné povahy a porozumění keramice vyráběné lidmi ochotnými a schopnými vytvářet díla, která mají jak smysl tak funkci.”

Článek napsán v roce 2003 pro časopis Keramika a Sklo


FOTOGRAFIE


   

Komentáře uživatelů  
 

Průměrné hodnocení

 

Zobraz 1 z 1 komentářů

hfgt

Napsal: hgt () v 22-04-2009 02:39

hfgt

Napsal: hgt v 22-04-2009 02:39

wow gold:[url=http:// www.wowgoldbank.com/wow-gold/] wow gold[/url],wow gold website:[url=http:// www.wowgoldz.com]wow gold[/url] tks

 

» Nahlásit tento komentář adminovi

Zobraz 1 z 1 komentářů



Vložte svůj komentář
Jméno
E-mail
Titulek  
Komentář
 
Zbývající znaky: 600
   Upozornit na další komentáře
  Mathguard security question:
XUX         7        
  O    Q    E N   CTC
  B   5X9   GXK      
  I    3      1   PCM
  O           C      
   
   



mXcomment 1.0.7 © 2007-2017 - visualclinic.fr
License Creative Commons - Some rights reserved
< Předch.   Další >
webdesign: POCÍTACOVÁ ŠKOLA - Mgr. Martin Groulík