Hlavní menu
Home
Aktuálně
Bonsaje
Bonsai Sumiko
Doplňkové rostliny
Kaligrafie a sumie
Keramika
Pěstování
Suiseki
Techniky
Tvarování
Chrámy a zahrady
Zprávičky

Program na rok 2011 konečně na světě. Podrobnosti v horním menu.
 
Reklama
Advertisement
Advertisement
 
Keramika Jiřího Duchka 4
Napsal Čestmír Sosnovec   
Středa, 16 leden 2008
 

Šnečí seladony

Domy

a

my

 

Den už se probouzí jen rozpačitě. Po Džbáně nad Mutějovicemi se převalují zamyšlené mraky a z polí začíná zavánět čerstvá oranice.
Země byla opět rozjitřena. Neklamný důkaz přítomnosti člověka-hospodáře.
Hluboké rudé brázdy, velké drama-závdavek zítřejší úrodnosti, lemují silnici i cestu až na zastávku. Jak se vesnice pomalu vzdaluje, roste nad střechami domů věž Sv. Václava. Staletý maják pro všechny, kteří sem přijíždějí a odjíždějí. I javory už oblékly slavnostnější livrej. Nízké javory s huňatými čepicemi, to tajuplné procesí v dálce se náhle přiblížilo a jako čestná stráž provází chodce až na perón. Jinovatka smáčí boty i nohavice.
Vítr hvízdá opuštěnou chmelnicí tak trochu nostalgicky.
Na zpustošené nevzhledné čekárně oznamuje nápis Mutějovice zastávku. I tady se kdysi člověk rozkročil. Člověk průkopník.
Jen jedna kolej tam a nebo zpátky.
Člověk muž a žena, dva body, dvě rovnoběžky. Jejich počátek i konec sbíhají se kdesi v nekonečnu.
Kolej, dvě stříbrné nitky vetkané do krajiny, přicházejí odněkud a směřují někam. Nebo snad odnikud nikam…
Šípky se rdí a tráva pomalu žloutne a mezi tím vším se skví bělostné vrcholky hlemýždích ulit, tak jako zasněžené hřebeny Krušných hor na horizontu. Jako když přetrhne šňůru perel, jsou roztroušeny v kolejišti v příkopech kolem, je jimi poseto celé okolí.
Všechny jsou prázdné. Jejich obyvatelé je už dávno opustili.
Snad odcestovali vlakem někam za dobrodružstvím, možná za lepší budoucností, možná tak jako sudetští Němci z Kounova a ostatních vesnic dál na západ, opustili své domovy náhle a bez meškání.
Nemohu se ubránit těm myšlenkám, když sbírám ulity do proutěného košíku, jako bílé hřiby v hlubokém listí pod mohutnými buky na džbánských stráních právě v tomto podzimním čase. Když je pak propírám vodou a čistím a když je drtím na jemný vápenný prach v kulovém mlýnku na glazuru.
Praskají, lámou se a hroutí ty překrásné stavby dávno zapomenutých stavitelů i jejich obyvatel. Všechny ty skvostné domy, statky, stodoly a mlýny, ty usedlosti, zámky, kostely a fary a jejich zahrady. Ty dokonalé hlemýždí stavby snad symbolicky tvarované v nekonečnou spirálu neutuchající touhy po spočinutí, po domově.
Ještě přidat trochu živce pro oživení a trochu křemene pro utvrzení a hloubka křišťálově průzračné žlutozelené glazury s hlubokými krakely mi bude napořád připomínat vůni oranice a vadnoucí trávy, hlemýždě i všechny ty, kteří tu žili před námi a je to už dávno co někam odešli.

 

JD Mutějovice 2006

 

Fotografie:










   

Komentáře uživatelů  
 

Průměrné hodnocení

 


Vložte svůj komentář
Jméno
E-mail
Titulek  
Komentář
 
Zbývající znaky: 600
   Upozornit na další komentáře
  Mathguard security question:
3HK         D        
B      O    D B   HOO
9TO   YSK   RWQ      
  U    A      3   N2P
BML           U      
   
   

0 komentářů



mXcomment 1.0.7 © 2007-2017 - visualclinic.fr
License Creative Commons - Some rights reserved
< Předch.   Další >
webdesign: POCÍTACOVÁ ŠKOLA - Mgr. Martin Groulík