Hlavní menu
Home
Aktuálně
Bonsaje
Bonsai Sumiko
Doplňkové rostliny
Kaligrafie a sumie
Keramika
Pěstování
Suiseki
Techniky
Tvarování
Chrámy a zahrady
Zprávičky

Program na rok 2011 konečně na světě. Podrobnosti v horním menu.
 
Reklama
Advertisement
Advertisement
 
Keramika Jiřího Duchka 3
Napsal Čestmír Sosnovec   
Úterý, 11 prosinec 2007
 

Hrnečku, vař!

 

 

 

 

Se svými hrnci

rci…

 

 

 

Už je to přeci jen nějaký čas, co jsem začal sbírat staré keramické nádobí. Nejprve mě zaujaly prosté kuchyňské hrnce plotňáky na vaření a ohřívání vody, sádelňáky a hrnce pro uskladnění nejrůznějších potravin.

Líbily se mi převelice jejich jednoduché tvary leckdy malinko uhoněné s oušky jen tak umáznutými, aby to rychle odsejpalo, mnohdy i u kořene naprasklými, jak rychle na sluníčku dosychaly, aby to stihly do pece ještě dnes. Fascinovala mě nezaměnitelná hebkost a barevnost jejich hlinitých polev, matných či lesklých podle vyváženosti teploty v tom kterém místě v peci, často mourovatých od nečistého plamene, kropenatých nebo potečených od popelového náletu a znečištěných různými železitými výtavky. Občas nějaký ten sopel, či chrchel na kabátě, jako když čert uplivne, to když na některý v peci skápla z klenby příliš silná vrstva skloviny z léta se zachytávajícího popela. Některé byly odražené, nebo utržené, když se zrovna potkaly v žáru, jako dva vášniví milenci.

Přitahovala mě právě ta zemitost a bezprostřednost, ta upocená lidská řemeslnost a surová pravdivost.

Neuvěřitelná čistota sdělení.

No a pak také jejich skrytá tajemství, němá svědectví starých časů, otisk bezpočtu událostí i lidských osudů a počínání, při kterých běhá mráz po zádech, poleje vás horko, píchne u srdce, při kterých zcepeníte a zůstanete stát jako když vás opaří, nebo vám naopak třeba i zajiskří v očích a přes ústa přeběhne lehký usměv.

Jen, jen je vykřičet!

 

Vše je zaznamenáno. Vše se ukládá do paměti těch předmětů. Možná snad proto, aby bylo také jednou všechno připomenuto.

 

Abych z počátku našel pro tohle své sběratelské počínání nějaké opodstatnění, dávali jsme do nich se ženou v našem pražském panelákovém bytě květináče s kytkami.

Později, když jsme se přesídlili na starý chmelový statek do Mutějovic, nosili mi je cikáňata spolu s většími nakřapanými zásobnicemi, kameninovými demižony a lahvicemi, aby si prý přivydělala na školní pomůcky.

Dával jsem jim asi tak po desetikoruně za jeden takovej střep a věšel je na zeď naší nové hrnčírny, jako na důstojné místo jejich posledního odpočinku.

A ošklivá kamenná zeď se stala síní slávy pro jejich letitou službu člověku.

Sem tam se ještě v nějakém temném koutě chléva objevil pohozený korbelík či zapomenutý hrnek.

Časem přibyla i forma na bábovku po babičce a ještě nějaké další nádobí od dobrých zákazníků, všímavých sousedů i z příkopů polních cest a zapovězených černých skládek.

Když jsem pak sem tam potkal ve vetešnictví nějakou láhev na minerálku z hutné tvrdé kameniny s pěknou solnou glazurou, nebo zapomenutý džbánek hnědáček, neměl jsem to srdce odejít a nechat je siroty napospas jejich dalšímu osudu. Tak jsem ty staré nepotřebné třepy nakonec začal i vykupovat.

 

Co čtvrt roku jezdívám do různých stran prodávat keramiku z naší hrnčírny. Na sever, na jih, na východ i na západ Čech i daleko na Moravu až k Ostravě a do Beskyd. A cestou zpět slídím po bazarech a za utržené peníze vykupuji ty staré střepy, odložené mezi rezavými bruslemi, zašlými příbory a zatuchlými vojenskými přilbicemi.

Doma zatím moje žena, moje milá Daniela nervózně přešlapuje, přivezu-li tentokrát více peněz na živobytí nežli nového starého harampádí.

 

A tak na to přijde, že hrnčíř-stvořitel všech hrnců, stane se nakonec i jejich vykupitelem.

 

Docela jsem se do nich zamiloval. A ony mi tu lásku oplácejí. Občas spolu tiše sedáváme a vyprávíme si ty dávné příběhy jako to i lidé kdysi po večerech dělávali. Beru je do rukou a hladkám a pak mě třeba napadne to léty zapomenuté zaklínadlo z dětství a řeknu "hrnečku vař!"a v hrnci to začne jakoby bublat a vřít a překypovat a pak už se ta hustá kaše všemožných příhod a událostí valí ven a ne a ne to zastavit, až nakonec už nemůžu a musím zase říci "hrnečku už dost".

A tak mi ty staré nepotřebné střepy udělají na oplátku ještě i dobrou službu, když mi třeba napoví lecos o životě. O životě starých hrnčířů a jejich práci.

Jsou jako tajemná učebnice plná kouzel a hliněných zaříkadel, odkaz dávných mistrů budoucím generacím učedníků.

 

 

JD březen 2007

 

 

Fotografie:

zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
zvětšit
   

Komentáře uživatelů  
 

Průměrné hodnocení

 


Vložte svůj komentář
Jméno
E-mail
Titulek  
Komentář
 
Zbývající znaky: 600
   Upozornit na další komentáře
  Mathguard security question:
UIA         A8H      
S      5    P 8   8N2
O9Y   KCP   Y2A      
N F    7      M   3B7
FG8         3AP      
   
   

0 komentářů



mXcomment 1.0.7 © 2007-2017 - visualclinic.fr
License Creative Commons - Some rights reserved
< Předch.   Další >
webdesign: POCÍTACOVÁ ŠKOLA - Mgr. Martin Groulík