Mnoho z vás mne velmi brzo po návratu z Japonska začalo méně či více nápadně žádat o zveřejňování nových reportáží. Po mnohahodinovém třídění nafocených snímků se začnu věnovat přípravě jednotlivých příspěvků. Reportáže půjdou po sobě tak, jak jsem Japonskem cestovali a občas je proložím tvarováním, aby toho cestování nebylo zase moc.
Pobytová
stáž v Japonsku, která proběhla v druhé polovině listopadu 2008, byla
opravdu úspěšným podnikem plným nových zkušeností a zážitků.
Nutno ovšem podotknout, že návrat z „ráje" nebyl bezbolestný a trvalo zhruba
týden, než jsme se všichni aklimatizovali na běžný životní rytmus každodenního
pracovního tempa.
Až
nyní, přibližně týden po návratu, se mi začínají vybavovat různé vjemy a
nevšední prožitky, kterých bylo mnoho.
Společně
s vámi, našimi čtenáři, se budu postupně vracet den po dni, hodinu po
hodině, do obohacujících 14 dnů cestování po mé oblíbené zemi. Budeme spolu
procházet zahrady, navštívíme bonsajové mistry, výstavu Taikanten, ze které
přineseme exkluzivní fotografie, znovu se vrátíme k tam lahodnému jídlu.
Nahlédneme i pod pokličku bydlení v Japonsku. Navštívili jsme i Bizen
(Imbe), město keramiky pálené dřevem a i odtud přineseme zajímavou reportáž.
Díky
mým kontaktům mezi japonskými přáteli se příjemný pobyt stal nevšední cestou za
japonskou kulturou. Přiznám se, že se mi na několika místech vybavily vzpomínky
staré více než 8 let, příjemné i nepříjemné.
Krásnou,
nicméně nesmírně náročnou cestu mi zpříjemňovala skupina 10 zpřízněných
účastníků. Pohodová atmosféra umožnila překonat drobné nepříjemnosti nebo třeba
pro Evropana naprosto neobvyklé návyky související s hygienou nebo
stravováním. Hodně jsme se nasmáli a díky „sourodosti" skupiny vytvořili v průběhu
oněch dvou týdnů vlastní jazyk a styl humoru.
Věřím,
že vám, kteří jste zatím do Japonska cestovat nemohli, budou přinášet naše
reportáže radost i odhodlání, do této zajímavé země odcestovat. Než se pustíme
do jednotlivých reportáží, nabízím pár fotografií jako „předkrm".
Ten jalovec pana Suzukiho na obalce je jeho hodne znama a uspesna kreace, potrebuje pouze par let na zestarnuti mrtveho dreva. Kdyz najdu cas, naskenuji ho, aby byl lepe videt. U pana Kobajasiho je vse, co je na foto k zakoupeni. Roztrideno by uz bylo, zbyva jen dopast vhodny text, upravit fotky, vse vlozit, mezitim tvarovat, pracovat a normalne fungovat. Ne, budu psat postupne, jak se to povede, jiste je, ze zajimaveho materilau na reportaze mam zase na nejaky ten tyden dostatek. Diky za navstevovani stranek.
Zaujala ma aj obálka toho na stole položeného časopisu Bonsai - to byzardné mrtvé drevo, keby sa dalo-detail :)
Pred vami a pánom Suzukim je tiež pekná vetvička, na nejakej zvláštnej keramike... A u pána Kobajašiho je tam oveľa viac misiek ako na iných fotografiách - má to aj na predaj?
Čestmír, držím ti palce, aby si to s toľkými fotkami zvládal - poznám to :)
už viem...
Napsal: Erik Križovenský () v 07-12-2008 18:05