Pokud vás první příspěvek z Takagi bonsai muzea zaujal, nabízíme vám volné pokračování s množstvím dalších fotografií. Jako v předešlém díle, i zde, uvidíte nejenom bonsaje.
Pokračování
Po prohlídce zahrady, která se díky dešti obnažila v celé své kráse, se nedalo odmítnout pozvání na teplý čaj. Procházeli jsme k malému posezení a potkávali dámy v kimonech přijíždějící na obvyklý čajový seminář v sobotu odpoledne. Popíjejíc čaj pozorujeme malou „čajovou" zahradu za skleněnými fusuma. Tóbiiši, cukubai, zuna, otake.....
Až nyní si díky fotkám vzpomínám na spoustu nádherných detailů v zahradě, nejrůznější keramické nádržky s vodou, chodníky z kamenů, staré bonsaje i solitérní stromy, malou ale vybraně naaranžovanou kolekci dřevem pálené keramiky, železné, časem orezlé lampy, kolekci suiseki jak naaranžovaných, tak volně ležících pod širým nebem, aby dostávaly správnou joseki.
Nebyla to snad tak ohromující zahrada, jak jsem sliboval, ale což není krásné potkávat staré bytosti fascinující nás svými vráskami, zkušenostmi, zralostí, patinou, duchem a nevím čím ještě? S bytostmi, které nás pak provázejí po celý další život, protože po setkání s nimi už nejsme stejní...? Jen málokteré místo v bonsajových zahradách, jako toto setkání se „starou dámou", nabízí tolik nepatrných detailů najednou, všechny se zaslouženou charakteristikou wabi, sabi.
Jak si tak neustále procházím fotky z Takagi, nemohu se zbavit sílícího dojmu, že šlo o jeden z vrcholů celého pobytu. Jen není snadné rafinovanost stylu, jakým je dokonalosti zahrady dosaženo, zachytit. Obzvláště jste-li v zemi estetiky „obyčejných věcí a prchavých okamžiků" poprvé.
Byla to první a také poslední zahrada v ryze zimním ošacení, kterou jsme navštívili. Nacházeli jsme se totiž na cestě do Nagana, tedy v relativně chladné oblasti. Všechna další místa ležela výrazně jižněji.
Čas naší návštěvy se naplnil, bylo třeba vrátit se na malé nádraží a přes stanici Ómija se vydat do města olympijských her, na které tak rádi vzpomínáme, Nagana.
Dobrý večer Vzpoměl jsem si, jak jsem se snažil obout pantofle č.4, abych si mohl prohlédnout čajovou zahradu a málem jsem si rozbil ústa. Čajová zahrada byla v podzimní náladě ta nejlepší, co jsem v Japonsku viděl. Jarek
Takagi muzeum
Napsal: Jaroslav Servus Mgr. () v 01-02-2009 16:24