V roce 2002 jsem ve třetím čísle časopisu Bonsai, který vydává Česká bonsajová asociace, napsal článek o miniaturních bonsajích Michaela Rehmanna. Ti z vás, kteří by si chtěli porovnat vývoj bonsají tohoto mladého Švýcara, mohou sáhnout do archivu a článek vyhledat.
Fotografie, které si nyní můžete prohlédnout, pořízené v roce 2004, jsou samozřejmě bohatší a více vypovídají o Michalově osobnosti. Nejsme totiž limitováni prostorem a můžeme nabídnout nejen fotografie dokončených šohinů, ale především různé fáze jejich pěstování, což je podle mého názoru nesmírně cenné.
Michael stále pracuje v Bonsai centru Schinznach a po odchodu Piuse Nottera je v tuto chvíli jeho skutečným“šéfem“. Na Michalově bonsajistické filozofii se nic nezměnilo, naopak, obdivuji více a více jeho schopnost věnovat se jednomu koníčku, který je zároveň jeho prací, jak v pracovní době, tak po ní. Mnoho lidí, kteří jsou někde zaměstnáni, chce mít po práci od daného oboru „pokoj“, chtějí si od něj odpočinout. Michael si od něj nejenom neodpočine, ale věnuje se mu ještě intenzivněji a výsledky jsou opravdu vynikající. To nakonec posoudíte sami, až si prohlédnete fotografie.
O kvalitě jeho bonsají svědčí i fakt, že si jich na výstavě Ichi-shunten v Mnichově 2004 všiml i známý japonský milovník bonsají, pan Daizo Iwasaki, a Michaelovy výpěstky chválil. Michaela do té doby v podstatě neznal a nevěděl tudíž, že mu patří.
Jednou z hlavních změn, které se v Michaelově sbírce odehrály je zcela jasná orientace na tuzemské dřeviny. Původně často zastoupené druhy importovaných dřevin (A. palmatum, P. parviflora, P. thunbergii, J. rigida ad) postupně nahrazovaly v evropských horách rostoucí dřeviny jako P. mugo, P. abies, J. communis apod. Michael našel zálibu v postupném pěstování stromu a vytváření jeho nového tvaru díky, často velmi dramatickým, změnám. Celý vývoj jeho miniaturní bonsaje trvá přibližně 10-15 let a je charakterizován typickou vlastností bonsajisty – trpělivostí.
