Nemohu se zbavit dojmu, že letošní aklimatice po příletu do Japonska neprobíhala právě jednoduše. První noc v Tokiu jsme se s manželkou vzbudili ve 4 hodiny ráno, měli hlad a nemohli spát. I proto nebylo na co čekat, vyrazili jsme do svítání najít v raním Tokiu něco k snědku. K našemu překvapení to nebyl vůbec žádný problém, a tak mám zase na dlouhou dobu v seznamu snídaní jednu hodně brzkou, ve 4.30.

Ani jsem vlastně nevěděl, čí jsem. Vzhledem k časovým posunům, změně pásma i prostředí trvalo 3 dny, než se hlava i tělo srovnaly a začaly normálně fungovat. Zážitky byly ale tak výrazné, že drobné tělesné nesrovnalosti přehlušily.

Začali jsme kousek od Tokia, ve čtvrti Ómiya, jejíž jedna část, stejnojmenná bonsajová vesnička, proslavila bonsajové Japonsko po celém světě. Nic na tom nemění ani fakt, že dnešní Ómiya již dávno není takovým magnetem bonsajistů jako třeba ještě před 20 lety.

Přesto všechno se návštěva těchto míst vyplatí. Množství bonsajových zahrad je daleko menší, o to výrazněji ale celý zážitek vnímáte. Čistota, pořádek, množství bonsají a jejich kvalita, to jsou hlavní atributy dnešní Ómije. Přidalo se navíc i dobré počasí, mohli jsme tedy odložit těžké zimní svršky a soustředili se na focení.

Start. Zahrada 1 - Fuyo-en, pan Hiroši Takejama

FOTOGRAFIE:

Průměrné hodnocení

Zobraz 1 z 1 komentářů