Aniž bych něco tušil, ocitl jsem se po půldruhém roce, v březnu 2007, v zahradě Kunia Kobajašiho znovu. Počasí v Japonsku hodně připomínalo to české. Zima téměř neproběhla, sníh padal minimálně, teploty výrazně vyšší, než bývá obvyklé.

Bonsaje přesto ve spánku, připravujíc se na novou vegetační sezonu. Pan Kobajaši nás jako obvykle přivítal v pracovním, plný energie a spěchu, které jsou jeho provozním stavem. V zahradě se obměnilo mnoho stromů, odraz zručnosti obchodníka i jeho pracovitosti. Na druhou stranu jsem trochu s rozpaky přijímal zprávu, že mí někteří favorité již nepatří do této zahrady.

Ani obor suiseki a stolků nezůstal pozadu a proměnil svůj bohatý sortiment, přibyly další kusy, jiné byly prodány. Na toto roční období přicházelo do zahrady neobvykle mnoho návštěvníků a tak pan Kobajaši chvilku hovořil s námi a hned zase odbíhal jinam.

Společný oběd hezky zakončil bleskovou návštěvu a nasměroval nás za dalšími cíli. O těch zase v dalším povídání.

Fotografie:

Průměrné hodnocení