Letošní jaro  charakterizuje bohatý přísun vody, a právě ta byla hlavním průvodcem naší letošní výstavy. Především středeční vernisáž zchladila nejen voda, ale také nízká teplota. Mizerných 7 stupňů opravdu nepřálo návštěvníkům, aby si vychutnali krásnou kolekci malířských děl a keramických objektů.

Šlo o první projekt tohoto druhu u nás. Respekt mě provázel celou dobu příprav, která přesáhla dva měsíce. Zatím jsme ve stodole nevystavovali žádná díla výtvarníka v takovém rozsahu. Ani zahrada se prozatím nestávala přírodní galerií (pokud tedy nemám na mysli bonsaje).

Příliš se mi nechce do hodnocení, ale pocitově se nacházím na „dobré vlně". Jak stodola s díly pana Mira Pograna, tak zahrada s keramikou Veroniky Hejhalové a Lenky Feldsteinové mi letos připadaly nejzajímavější za celou naši 11 letou výstavnickou historii. Nic na tom nemění ani fakt, že tyto obory přímo nesouvisí s bonsajistikou.

Kdo přijel, a opět vás nebylo zrovna málo, určitě nelitoval. Počasí s námi sice koketovalo až do neděle, která se jako jediná obešla bez srážek, ale vlastně nám zase pomáhalo. Nová část zahrady (hned po průchodu „soudkou" mezi našim a sousením stavením) totiž opět nabízí několik podob využití starých mechových kamenů a tekoucí vody. A kameny, jak jistě víte, jsou nejpůsobivější právě za mokra.

Díky otevřenosti všech našich uměleckých hostů bude s největší pravděpodobností možné vystavovat jejich díla i po dobu června, července a srpna. Proto zveme všechny z vás, kteří se nemohli přijet podívat  v termínu výstavy na tyto měsíce. Můžete návštěvu spojit třeba s jedním z našich koncertů, určitě nebudete litovat.

FOTOGRAFIE:

Průměrné hodnocení

Zobraz 3 z 3 komentářů