Prvním červencovým koncertem hostila naše zahrada a stodola poprvé interprety klasické hudby. Bylo jím České trio - housle Dana Vlachová, klavír - Milan Langer,  violoncello - Petr Nouzovský j.h.

 „České trio, soubor špičkových kvalit, je dnes známo po celém světě jako reprezentant slavné umělecké tradice české komorní interpretace, jejíž historie vede až k devadesátým létům devatenáctého století, kdy vzniklo první klavírní trio tohoto jména. Jeho bohatá koncertní činnost zahrnuje ročně desítky koncertů doma i v zahraničí. Vedle pravidelného hostování na evropských koncertních pódiích si získal soubor svou pevnou pozici i u zámořských posluchačů - ve Spojených státech a v Japonsku. Bývá pravidelným hostem významných mezinárodních hudebních festivalů. Odborné hudební kritiky koncertních vystoupení i nahrávek Českého tria oceňují především kompaktnost souboru, přestože je tělesem výrazných hráčských individualit, mistrovství a čistotu hudebního stylu, vroucnost a hloubku projevu i jeho spontánnost a temperament."

Sami jsme byli zvědaví, jak se klasická hudba „usadí" v rustikálním prostředí našeho koncertního pódia.

I když zejména klavírní podmínky si nezadaly s koncertními sály, byli posluchači opravdu spokojeni a oceňovali nejen hudební přednes, ale i lehký vánek, který přicházející bouřka přinesla až k naslouchajících. Zvláště závěr  koncertu byl klasickým pohlazením, přesněji  Dvořákovým pohlazením  - Dumky op. 90 ...

Na programu druhého červencového koncertu bylo vystoupení zpěvačky, kunsthistoričky a medievalistky Hany Blochové  a loutnisty Přemysla Vacka a s nimi jejich interpretace sefardských balad.

„Sefardské balady (Sefarad - biblické označení Iberského poloostrova) zpívali tzv. Sefardští Židé. Tito „věční poutníci" se již od 1. století začali usazovat ve Španělsku společně s Araby. Pod nadvládou almohedské dynastie vznikla ve středověkém Španělsku v 10. až 11. století specifická hudební produkce ovlivněná multikulturní situací, kdy vedle sebe žili křesťané, Židé a Arabové.

Dochovaly se nám především renesanční zápisy světských balad, je však zřejmé, že mnohé z nich jsou záznamy mnohem starších středověkých melodií, které často nezapřou svůj původ v Orientu. Po vyhnání Židů ze Španělska dekretem královny Isabely I. Kastilské roku 1492 se jejich písně objevují i jinde v Evropě - setkáváme se s nimi například v Řecku, na Balkáně, v Turecku i v Maroku."

Ačkoliv těžiště činnosti obou umělců leží v různých historických epochách - u Hany Blochové ve středověku, u Přemysla Vacka v 17. století - spojila je melancholická krása sefardských nápěvů a záliba v improvizaci a orientálním koloritu. Vztah k tomuto hudebnímu materiálu je na jednu stranu vázán historickým přístupem obou hudebníků, na straně druhé improvizační uvolněností a tíhnutím k mystickému a ezoterickému rozměru.

I přes dlouhou cestu, kterou sefardské balady překlenují staletí, jsou, jak jsme byli svědky v naší koncertní stodole, blízké vnímání dnešního člověka.

FOTOGRAFIE:

Průměrné hodnocení