Aranžmá keramiky ve stodole se setkalo s velkým
ohlasem, proto jsme se rozhodli ponechat sbírku „paličských zmetků", jak je
Jiří Duchek sám nazval, vystavenou do konce června. Pokud tedy někdo z vás
výstavu nestihl nebo se chystal na setkání „kamenářů", kteří dlouho dopředu
naplánovanou akci neočekávaně zrušili (aniž by nám to oznámili), pak si
udělejte výlet do konce školního roku.
Středeční vernisáž byla ve znamení harmoniky. Jana Vébrová,
bez mikrofonu, bez mrknutí okna přezpívala více než 150 hostů volně stojících
po celé zahradě a sama si vlastně udělal tu nejlepší reklamu na svůj koncert
18. července v naší stodole.
Hlavní expozicí byla i v letošním roce keramika. Šlo o
výstavu neobvyklou, neboť její náplní bylo prezentování objektů, které
v průběhu výpalu dostály určité újmy a není možné je běžným způsobem
používat. Tu se speklo víčko s konvičkou, tam dva hrnky k sobě, tu
praskla glazura i s hlínou a váza teče či glazura stekla tak, že šálek
nelze postavit, aby stál rovně (pokud ji tedy neubrousím). Některé „výsledky"
jsou opravdu jen málokdy k vidění, ale právě proto jsou takové zmetky
skutečnými originály. Příjemné je navíc i to, že se jedná o keramiku mnoha
českých autorů. Když si k nim přidáte ještě Jirkovi trefné texty, je o
zážitek postaráno.
Výhodou letos bylo „objevení" nových prostor, které poskytly
další možnosti prezentace. Návštěvníky zaujal především sklep s nově
upravenou klenbou, kam jsme umístili dva krásné texty k tématu keramika od
Jiřího Duchka. Kdo nebyl pozorný, nemusel si jich ani všimnout.
Keramika sama o sobě je krásná, pokud ji ale doplní zajímavá
květinová vazba, vyzní mnohem přesvědčivěji a živěji. Také proto jsem letos
požádal manžele Čihulovi ze Studia Kytice ze Sedlčan, aby se tohoto úkolu zhostili.
Známe se dlouhá léta, jejich tvorba má skutečně vysokou úroveň, která se
projevuje především úžasným citem pro danou věc. Dostali od nás naprosto volnou
ruku a samozřejmě nezklamali. Stodole dali život a keramice eleganci.
Pod kolnou jsme letos uvítali akademického malíře, grafika a
ilustrátora, pana Miro Pograna, který přivezl Japonskem inspirované grafiky.
Právě Miro by měl být naším hlavním vystavujícím příští rok ve stodole. Když
uvážím, že se zabývá také keramikou, máme se na co těšit.
Ve stodole je možné objevit i dílka z rukou táborských
origamistů, kteří excelovali při sobotních a nedělních ukázkách skládání
japonských papírových „hraček", mohu-li je tak nazvat. Jak dospělí, tak
především děti zde trávili dlouhé minuty a po házení různých šipek a letadélek
odcházeli s novými zkušenostmi a řadou složených „drobností" domů. Klukům
nevadilo (tedy trochu ano, ale až večer) ani intenzivní slunce, po kterém
bychom v posledních třech chladných týdnech sáhli všema deseti.
Když výstava v neděli večer oficiálně skončila, neměli
jsme nejmenší důvod k nespokojenosti. Vyšlo počasí, přišlo mnoho
návštěvníků, ohlas mimořádný.
Tak snad zase za rok, ještě před tím ale přijměte naše
pozvání na letní koncerty, letos budou opravdu stát za to.
