Snad nebude našim čtenářům vadit, když občas na těchto stránkách najdou i něco jiného, než jen příspěvek o bonsajích či zahradách. Tentokrát půjde o hudbu.
Lenka Dusilová, Eternal seekers
Spolupráce
s Beatou Havelkovou a Clarinet faktory
Vloni
jsem využil možnosti navštívit letní koncert v blízkém amfiteátru ve Vleticích
a nelitoval jsem. Kromě Čechomoru, který je zde každoročním hostem a tentokrát
hrál s Brněnskou filharmonií, vystoupilo i několik dalších interpretů.
Mezi nimi se tyčila jako král Lenka Dusilová. Zcela ovládla podium, i do té
doby hlavně pivo popíjející a o všem možném štěbetající několikatisícové
publikum. Dodám jen, že nebyla hlavním hostem.
Již
CD s názvem Mezi světy z roku 2005 se povedlo, a tak jsem se po
zjištění na podzim 2007, že Lenka Dusilová připravuje další projekt, začal
těšit. Na druhou stranu mne na zemi trochu držela zkušenost s jinými zpěváky,
kde nová deska neznamená vždy vznik něčeho nového, zajímavého.
V případě
desky Eternal seekers jde o pravý opak. Lenka Dusilová spojila své nápady
hudební i textové s dalšími autory a vytvořila, společně s nimi,
nevšední CD. Hudba nesená především mužským seskupením Clarinet faktory a klavírem
Beaty Hlavenkové dává desce specifický charakter. V určitých momentech
jako bych slyšel „ebenovské" prvky, v jiných místech zase „bártovské" či
„niklovské" (abych dal za pravdu také své ženě). Vždy ale pouze na zlomek
vteřiny, vzápětí strhává mou pozornost zpět originalita a osobitost dané
skladby.
Deska
působí tak, jak řekl prodávající v obchodě, kde jsem strávil notnou dávku
času při hledání zajímavé muziky z českých vod: "No Lenka, ta pořád něco
hledá". Jakoby se žhavé magma chtělo dostat k povrchu. Cítím, že je všude
v podzemí, mocné, žhavé, schopné naprosté destrukce. Jakoby si s ním
Lenka Dusilová pohrávala a přesně věděla, kam až může zajít, aby se jí nevymklo
z kontroly a nezničilo vše již vytvořené, krásné, strhující. Jen občas
vytryskne na povrch, ukáže svou sílu, své možnosti a zase se sklidní.
Neničí-nepiští, nepřehání-nezahlcuje množstvím slov.
Jako
když strom zapouští své kořeny a upevňuje tím svůj kmen a větve. Jako ořech
palmy plovoucí po hladině oceánu, nechávajíc se nést vlnami, tak si muzikanti
pohrávají s písněmi. Po chvilce dorazí k břehu, zakoření a začne
růst. Sebere zkušenosti a vydá své vlasní plody, nové ořechy, které poplují
zase jinam.
Mlsám
tuhle srdcovou hudbu a těším se na další putování Lenky Dusilové.
|
|
|